Prezentace 1. a 2. dílu Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního

Presentation of the 1st and 2nd part of the Eniological interdisciplinary encyclopedic dictionary 

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 1 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2023. 576 s.

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 2 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2023. 528 s.

První krátký encyklopedický slovník eniologie byl tisknut jako výuková příručka pro studenty podle doporučení III. Mezinárodního kongresu Eniologie 21. století, Oděsa, 10.-15. 9. 2021.

V roce 2012 A. L. Vasylchuk vydal v českém jazyce tři slovníky: Enioanatomický výkladový slovník. Skalica: MM a spol., s. r. o., 2012. 1592 s.; Enioanatomický obrazový slovník. Skalica: MM a spol., s. r. o., 2012. 784 s.; Mezioborový slovník eniologie. Skalica: MM a spol., s. r. o., 2012. 400 s. Tyto slovníky a vědecká literatura konce 20. a počátku 21. století vytvořily základ pro napsání Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního.

Vážení čtenáři, držíte Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Do slovníku jsou zařazeny termíny a slovníkové články více než 700 autorů, 92 vědeckých oborů a více než 400 vědeckých literárních prací. Terminologicky jsou objasněny nové směry, sféry a aspekty eniologie, zvláště eniologie Země, Vesmíru, člověka, enioanatomie, eniofyziologie, eniopsychologie, eniopedagogiky, eniomedicíny, eniotechnologie a jiné eniologické obory. Většina termínů je vyložena z pohledu několika vědeckých oborů, což umožňuje všestranné pochopení obsahu eniologické nomenklatury, jejího místa ve vědě a ve vědecké terminologii a ve formování vědeckého světového názoru.

Mezidisciplinární charakter eniologie vyžaduje integrální výklad eniologické nomenklatury, která odůvodňuje vzájemnou závislost, vzájemné ovlivňování, vzájemnou činnost a vzájemnou podmíněnost eniologických znalostí s vědeckými znalostmi jiných oborů. V nomenklaturním systému eniologických disciplín je zvláštní pozornost nutno nasměrovat na terminologii eniologie Vesmíru, noosféry, biosféry, přírody, Země, člověka, enioanatomie, eniomolekulární biologie, eniocytologie, eniohistologie, eniofyziologie, eniomedicíny, eniopsychologie, eniopedagogiky, eniosociologie a jiných eniologických oborů. Systematizovaná terminologie těchto eniologických oborů neexistuje, je nutné ji vytvořit v kontextu moderních mezidisciplinárních vědeckých znalostí, což napomůže objasnění eniologické podstaty člověka, odůvodnění jeho místa ve Vesmíru, informačně-energetické vzájemné činnosti se společností, přírodou, Zemí, biosférou, noosférou, Vesmírem, duchovním Bytím a kterýmikoli objekty prostředí.

Ve slovníku je převážná většina termínů a článků interpretována vzhledem k charakteru eniologie, eniologie člověka, enioanatomie, eniofyziologie, eniomedicíny, eniopsychologie, eniopedagogiky, a menší množství – z pozice eniologie molekulární biologie, kvantové fyziky, společnosti, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru a duchovního Bytí. Dodnes žádný z eniologických oborů nemá systematizovanou eniologickou nomenklaturu, která by všestranně vysvětlovala eniologickou podstatu a specifiku určitého eniologického oboru. Vývoj eniologických oborů je doprovázen vznikem nových termínů, které je nutné včas přidat do eniologické nomenklatury. Čím více bude eniologických termínů, tím přesněji, všestranněji, hlouběji, šířeji, konkrétněji a objektivněji budou popsány a představeny eniologické obory a tím větší vliv bude mít eniologická nomenklatura na jejich další vývoj. Je velmi nutná existence mezidisciplinární eniologické nomenklatury, protože pouze ona diferencuje, objasňuje a vysvětluje mezidisciplinární podobnost, odlišnost, specifiku, vzájemnou závislost, vzájemnou podmíněnost a vzájemnou naplněnost eniologických oborů, což je neobyčejně důležité pro konkrétnost, objektivitu, autonomii a předmětnost každého eniologického oboru. Soběstačnost eniologické nomenklatury vznikne tehdy, až každý eniologický obor bude mít svou všestrannou autonomní a mezidisciplinární nomenklaturu. Všestrannost, specifičnost, autonomie a mezidisciplinárnost eniologické nomenklatury každého eniologického oboru, tištěné ve formě slovníků, umožní jejich využití jako výukové příručky pro studenty univerzit. Mezidisciplinární eniologická nomenklatura systematizovaná a vykládaná ve formě slovníků může být využívána ve výukovém procesu univerzit, ve vědeckých eniologických výzkumech, v eniologickém správném a objektivním výkladu výsledků výzkumů, v metodické a praktické zkušenosti a při tvorbě nových termínů. Všestranná, přesná, obsahově a logicky jednoznačná mezidisciplinární eniologická nomenklatura značně zlehčuje osvojení eniologických integrálních znalostí v mezidisciplinárním kontextu, napomáhá vývoji dovedností a návyků ovládání: eniopedagogických technologií výchovy, výuky, tréninku a vývoje člověka; enioanatomických a eniopsianatomických technologií tréninku a vývoje jemnohmotných těl a jejich eniostruktur; eniopsychických a PSI-fenomenálních technologií vývoje PSI-fenomenálních schopností člověka a transformace běžných psychických vlastností, zvláštností a schopností na PSI-fenomenální; eniomedicínských a enioterapeutických technologií enioléčení, relaxace, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence a rekondice; eniosociologických technologií pro tvorbu optimálních eniosociálních podmínek života, výchovy, výuky, tréninku, vývoje, socializace, sociální činnosti, léčení a odpočinku člověka; eniotechnologií vědeckých výzkumů pro získání objektivních informací o eniologii člověka, společnosti, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru, duchovního Bytí a kteréhokoliv objektu.

Současný vývoj eniologie je nedostatečný pro vytvoření všestranné eniologické mezidisciplinární nomenklatury. Její vytvoření je precizní práce několika stovek vysoce kvalifikovaných eniospecialistů všech eniologických oborů. Mezidisciplinární eniologická nomenklatura napomáhá vývoji eniologického myšlení a eniosvětového názoru člověka. Progresivní a postupný vývoj eniologie je možný pouze tehdy, pokud se stane výukovým a vědeckým oborem a budou ji studovat a provádět výzkum na univerzitách.

Mezidisciplinární eniologický slovník bude napomáhat:

• • získat přednášejícím, docentům, profesorům a studentům v procesu výuky integrální mezidisciplinární objektivní a vzájemně se doplňující znalosti
  • formovat a vyvíjet vědomí a eniosvětový názor člověka
  • všestranněji, hlouběji, přesněji, integrálně a diferenciálně pochopit a uvědomit si eniologii člověka, společnosti, přírody, Země, biosféry, noosféry, vesmíru a duchovního Bytí v jednotě minulého, přítomného a budoucího
  • zrychlení poznání eniologie ve všech jejích mezidisciplinárních vzájemných doplňováních, vzájemných ovlivňováních, vzájemných závislostech a vzájemných podmíněnostech
  • rychle určit nutné eniologické informace konkrétních eniologických témat řešících určité problémy
  • vyvarovat se chybám v organizaci a vytvoření podmínek, požadavků, provedení, získání a interpretace výsledků eniologických vědeckých výzkumů.

Všestranně vyvinutá mezidisciplinární nomenklatura eniologie bude napomáhat sjednocení vědeckých, ezoterických, teologických a náboženských znalostí, všestrannému a objektivnímu pochopení Vesmíru, všeho, co v něm existuje, současných, stálých, různocharakterních informačně-energetických vzájemných výměn, vzájemné činnosti, informačně-energetické jednoty a vývoje člověka, Země, Vesmíru a duchovního Bytí.

Naplnění eniologické mezidisciplinární nomenklatury novými termíny je závislé na dalším vývoji všech eniologických oborů.

Všemi eniologickými znalostmi, kterými disponuje moderní věda, není možné všestranně a adekvátně vysvětlit objektivní eniorealitu. Současně s vývojem eniologických oborů je nutné vytvářet velký eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Tento šestisvazkový slovník je značným přínosem v dosahování tohoto cíle. Jeho obsah je strukturovaný tak, že je dáno slovo autora, předmluva, doporučení, jak slovník využívat, vyjmenování vědeckých oborů, které vykládají některé termíny eniologicky, slovníkové termíny a terminologické články, jejich autoři, seznam použité literatury a recenze na slovník.

Základem slovníku jsou slovníkové termíny a články eniologického významu. Jsou využity převážně termíny oborů blízkých eniologickému obsahu. Známá slova jsou vykládána eniologicky s novým eniologickým obsahem. Každé slovo s eniologickým obsahem objasňuje určité aspekty a sféry objektivní enioreality a napomáhá eniologickému chápaní Bytí, nepřetržitého evolučního vývoje člověka, společnosti, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru a duchovního Bytí v informační jednotě za podmínek stálých informačně-energetických vzájemných výměn, vzájemných závislostí, vzájemného ovlivňování, vzájemné podmíněnosti a vzájemného vývoje.

Některé slovníkové články a termíny jsou vyloženy detailněji a hlouběji proto, aby byl objasněn jejich eniologický obsah a mezidisciplinární eniologický význam. Mnoho termínů je vyloženo zkráceně ve všeobecně přijímaném kontextu a pochopení, což svědčí o nedostatečném eniologickém mezidisciplinárním vývoji daných aspektů eniologie. Pro eniologii jsou nutné lokální a všestranné mezidisciplinární výklady termínů. Lokální výklad je nutný pro rychlou výuku základů eniologie, okamžité upřesnění a korekci eniologických znalostí ve výukovém procesu. Všestranný mezidisciplinární výklad je nezbytný pro integrální pochopení eniologie a určení jejích perspektivních směrů vývoje. Některé termíny jsou převzaty z jiných slovníků (viz literatura) s uvedením vědeckého oboru a autora. Byly využity pouze ty termíny, které se nejmenší měrou kterýmkoliv svým aspektem blíží k objasnění eniologie a do nichž je možné implantovat eniologický obsah. Proč byl zvolen takový postup? Protože eniologie je novou vědou a ve svém mezidisciplinárním postavení a významu nestihla svým výzkumem, svou metodickou a praktickou zkušeností terminologicky vysvětlit všechna svá nesčetná mezidisciplinární témata, aspekty a sféry. Pro zrychlené formování eniologické mezidisciplinární nomenklatury je nutné využít znalostí všech blízkých oborů. Srovnávací analýza nomenklatury eniologie a blízkých oborů odhalí jejich vzájemné odlišnosti, určí směry, obsahy, témata, specifiku vzájemného doplňování a témata, sféry a aspekty sjednocení, což bude napomáhat určení místa eniologie v mezidisciplinárních vztazích, podstatě a významu její nomenklatury, a co je neobyčejně důležité – toho skrytého eniologického, které existuje v jiných vědeckých a výukových oborech.

Využití mezidisciplinárních slovníků eniologie ve výukovém procesu napomáhá: integrální výuce eniologie; všestrannému objasnění aspektů, které určují mezidisciplinární charakter eniologie, její místo mezi vědeckými a výukovými obory; určování společných a odlišných eniologických znalostí různých oborů; eniologickému integrálnímu mezidisciplinárnímu myšlení; uvědomování si objektivní reality; formování všestranného eniosvětového názoru; určení směrů a sfér využití eniologických znalostí v pedagogice, psychologii, anatomii, molekulární biologii, cytologii, histologii, fyziologii, medicíně, společenských vědách, tělesné výchově, sportu, sociologii, teologii aj.

Eniologická mezidisciplinární nomenklatura napomáhá všestrannému pochopení eniologického obsahu zákonitostí, procesů, jevů a skutečností objektivní reality. Terminologický kvantitativní a kvalitativní obsah Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního objasňuje většinu tematického obsahu eniologie v mezidisciplinárních vztazích a určuje směry, specifičnost a charakter dalšího vývoje eniologické mezidisciplinární terminologie, což napomáhá zdokonalení všech eniologických oborů, eniotechnologií, eniometod a enioprostředků výchovy, výuky, tréninku, léčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice, socializace, poznání enioreality a formování všestranného eniosvětového názoru.

 

Prezentace 3. a 4. dílu Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního

Presentation of the 3rd and 4th part of the Eniological interdisciplinary encyclopedic dictionary

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 3 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2023. 536 s.

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 4 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2024. 672 s.

Vybrané termíny ze slovníku

Eniologie – 1. Věda o energoinformační výměně v přírodě a společnosti. Eniologie je komplexní, polydisciplinární vědou, samostatná vědecká disciplína, která studuje objektivní fenomény, procesy, zákonitosti slabé energetické a informační vzájemné činnosti a hmotného koloběhu v přírodě a společnosti, zahrnující člověka, sociální a biotickou sféru, bioobjekty, fyzikální pole, techniku a technologii. Eniologie je odvětvím vědy a praxe spojené nejenom s vytvářením technických a technologických komplexů, ale má i jasně vytyčenou humanistickou nasměrovanost, zaujímá své místo v medicíně, ekologii, umění a kultuře. Všechny fenomény, které studuje eniologie, se projevují nejenom v mezích jedné úrovně organizace hmoty (horizontální spojení), ale i mezi nimi (vertikální a diagonální). Například vliv planet a hvězd, které patří do kosmické úrovně organizace, na sociální procesy (sociální úroveň). Jiná principiální zvláštnost eniologie spočívá v tom, že studuje každé vzájemné spojení komplexně. Studuje nejenom různé druhy, ale i kvalitu, trojjedinost eniovzájemné činnosti: informační, energetickou a hmotnou. Informační skladebnou eniovzájemnou činnost je nutné pozorovat ve dvou aspektech: kvalitativně-sémantickou (smyslovou) a kvantitativně-syntaktickou (strukturální). Eniologie se opírá o celé spektrum moderních znalostí. Světonázorové osvojení nových výsledků fyziky, kybernetiky, biologie a psychologie umožňuje dát vědecké objasnění „nevysvětlitelných“ vlastností eniofenoménů. Eniologie je nepřetržitě spojena s procesy samoorganizace hmoty. Metodologickými principy formování teoretické platformy eniologie jsou nové dialektické koncepce jednoty informačně řízených a energetických aspektů vývoje, což vede k detailu složitější samoorganizace hmoty. Pojednání progresivní evoluce představ o entropii, zrcadlení a informaci, jejich rolí ve vývoji eniofenoménů organizace a samoorganizace dává podmínky pro vytvoření konceptuálního základu eniologie (F. R. Chanceverov); 2. Systém specifického vědecko-okultního poznání, který se zakládá na principech nadfyzického přijímání vnější reality a objasňuje přírodní procesy na základě jejich energoinformační příčinně-následkové podmíněnosti. Eniologie reprezentuje mnoho směrů vědecko-výzkumného a inženýrsko-technického hledání jejich spojení s jimi doprovodnými nadfyzikálními efekty a fenomény, interpretuje je v kontextu informačně-energetické výměny v přírodě (K. J. Balandin); 3. Mezidisciplinární odvětví znalostí o fundamentálních zákonech Bytí, které se otvírá prostřednictvím energoinformační výměny v přírodě a společnosti. Eniologii je nutné chápat jako vývoj mezidisciplinárních idejí kvantové fyziky, systémového pochodu a synergetiky, které patří do výzkumu a interpretace procesů komunikace a samoorganizace nejenom s využitím zvratných spojení a nového pochopení času, ale i nových vlastností hmoty, což je podmíněno jednou z její skladebných informačně-polních substancí, která zabezpečuje projev principiálně nových hodnot kterýchkoliv objektů: od elektronu po vesmír. Této hodnotě je nejbližší název „život“, tzn. všechny objekty stavby světa tou nebo jinou měrou projevují emergentní vlastnosti živé, oduševnělé podstaty, která má vlastnosti vzájemné činnosti díky přítomnosti ve kterémkoliv objektu vesmíru informačního pole. Vědecký základ eniologie je založen na synergetickém pochopení celostnosti toho, že ve fyzice je nazývána energií a vzájemnou činností s novým chápáním místa fyzikálního vakua a temné hmoty v Bytí, a také na principiálně nové představě o vědomí a projevu života, zejména v nebílkovinové formě. Díky eniologii vznikla možnost podstatně odlišné analýzy procesů evoluce, a především evoluční přírodovědy prostřednictvím odkrytí mechanizmu vzájemné činnosti hmoty a informačního pole (G. I. Švebs); 4. Věda o procesech energoinformační výměny ve stavbě světa. Eniologie je moderní pojem o nejstarších ezoterických znalostech civilizace; nejenom ezoterický směr v obecně přijímaném chápání a věda o všem (V. J. Rogožkin).

Enioanatomie – disciplína, která studuje stavbu, formu, strukturu, architektoniku, topografii, funkce a vzájemné vztahy jemnohmotných těl člověka, které jsou koncentrovanými informačně-energetickými projevy vesmírné objektivní reality a uskutečňují nepřetržité informačně-energetické vzájemné výměny s Vesmírem a všemi jeho objekty. Enioanatomie popisuje základní informačně-energetické hmoty, které se podílejí na stavbě jemnohmotných těl, univerzální, specifické, univerzálně-specifické a vysoce specifické životní informačně-energetické bioplazmy jemnohmotných těl, holografické integrace těl, funkční možnosti jemnohmotných těl a jejich význam pro léčení, regeneraci, rehabilitaci, rekondici, výchovu a výuku člověka. Disciplína umožňuje jednoznačný terminologický výklad jemnohmotných těl, jejich eniostruktur, funkcí a funkčních možností vzhledem k objektivním charakteristikám těl a jejich jednotlivých eniostruktur. Enioanatomie je mezidisciplinárním oborem, což umožňuje vytvořit informační základ pro eniocytologii, eniohistologii, eniomolekulární biologii, eniofyziologii, eniopsychologii, eniopedagogiku, eniomedicínu a jiné enioobory. Enioanatomické znalosti umožňují duchovní a PSI-fenomenální vývoj člověka, značně rozšiřují a prohlubují znalosti o člověku, eniotechnologii jeho výchovy, výuky, vývoje, léčení, regenerace, rehabilitace a rekondice. Enioanatomie obohacuje všechny s člověkem spojené obory, umožňuje novou interpretaci člověka, dává mu možnost poznat sebe, svět a smyslovým orgánům nedostupné jemnohmotné informačně-energetické Bytí. Enioanatomie je výukovým a vědeckým oborem, který je v mnohých aspektech propojený s kvantovou fyzikou, kosmologií, eniologií, klasickou anatomií, cytologií, histologií, molekulární biologií, fyziologií, biochemií, psychologií, pedagogikou, filozofií, teologií, přírodovědnými obory a mnoha jinými obory. Objektem enioanatomie je 15 základních jemnohmotných těl, 61 sekundárních komponentních jemnohmotných těl a 105 sekundárních identických jemnohmotných těl. V současnosti je známo 181 jemnohmotných těl. Výuce a výzkumu podléhá stavba, umístění, topografie, forma, struktura, architektonika, vzájemné vztahy, funkce, fyzikální a geometrické charakteristiky, informačně-energetické hmoty každého jemnohmotného těla, význam jemnohmotných těl ve všech sférách života člověka. V procesu výzkumu a výuky enioanatomie jemnohmotných těl lidstvo obdrží znalosti o: 1. stavbě, formě, struktuře, architektonice, topografii, funkcích, funkčních možnostech jemnohmotných těl člověka a jeho jemnohmotné podstatě; 2. primárnosti, sekundárnosti, dočasnosti a věčnosti těl člověka; 3. informačním obsahu jemnohmotných těl, jejich univerzální, specifické, univerzálně-specifické a vysoce specifické informačně-energetické životní bioplazmě; 4. změně charakteru informačního obsahu jemnohmotných těl a vlivu těchto změn na fyzické tělo, fyziologické procesy, psychiku, psychofyziologické projevy, socializaci, stav zdraví, vývoj člověka, jeho vlastností, zvláštností, schopností, fyziologických, psychických, intelektuálních, duchovních, PSI-fenomenálních a sociálních možností aj.; 5. symbióze jemnohmotných těl s fyzickým tělem, jednotě biotické a informačně-energetických forem života člověka; 6. člověku jako informačně-energetickém biofyzikálním kosmicko-pozemském hologramu; 7. integrální matrici, podle které se uskutečňuje morfogeneze fyzického těla; 8. informačně-energetických příčinách všestranného, harmonického, vysoce duchovního nebo nedostatečného a antiduchovního vývoje člověka a faktorech vzniku nemocí, mutací, psychických poruch, změn identity, depersonalizace aj.; 9. možnosti dosažení všestranného vývoje jemnohmotných těl a jejich využívání pro sjednocené léčení, výchovu a výuku člověka; 10. jemnohmotných tělech jako informačně-energetickém základu eniomedicíny, informační medicíny, eniopsifenomenální medicíny, různých enioterapeutických, enioanatomických, eniopsianatomických, eniopsychických a eniopedagogických technologiích PSI-fenomenálního vývoje člověka. Enioanatomie dává možnost vysvětlit podstatu mnohých neobjasněných reakcí: a) projevy lidského života v podmínkách Země jsou možné za podmínky symbiózy jemnohmotných těl a fyzického těla. Fyzické tělo nemůže existovat bez jemnohmotných těl, a jemnohmotná těla bez fyzického těla. Morfogeneze fyzického těla se uskutečňuje podle integrálního hologramu vnitřních částí jemnohmotných těl. Při dlouhodobém odpojení třeba i jednoho z jemnohmotných těl od fyzického těla a ostatních jemnohmotných těl nastává letální konec fyzického těla; b) život člověka je věčný od chvíle jeho vzniku na Zemi. Projevy lidského života v podmínkách Země jsou umožněny za podmínek symbiózy biotické a informačně-energetické formy života. Vývoj lidského života je podmíněn příčinně-následkovými zákonitostmi, vzájemným informačně-energetickým příčinně-následkovým sjednocením a dlouhodobými a dočasnými spojeními informací fylogenetického a ontogenetického vývoje člověka. Charakter vývoje se vyznačuje informačně-energetickým dualizmem, informačně-energetickou jednotou protikladů, informační jednotou lidského, pozemského, kosmického, božsko-duchovního, minulého, přítomného a budoucího, informačně-energetickým obsahem jemnohmotných těl získanými v procesu fylogenetického a ontogenetického vývoje; c) příčinně-následkovou zákonitost vývoje lidského života není možné zastavit nebo přerušit, ale je možné změnit jeho charakter a informačně-energetický obsah; d) první počáteční vznik informačně-energetické formy lidského života jako fenoménu Vesmíru nebo božského tvoření, nesmrtelnost člověka ve formě jeho věčných jemnohmotných těl. Projevy člověka v podmínkách Země jsou umožněny při symbióze biotické a informačně-energetické formy lidského života. Další evoluční vývoj a zdokonalení lidského života probíhají pouze v podmínkách Země do takového stavu, kdy informačně-energetická forma života značně převažuje nad biotickou. Přitom fyzické tělo několikasetkrát (a možná i tisíckrát) zemře. Toto se opakuje do té doby, dokud informačně-energetická forma života nedosáhne všestranné a harmonické dokonalosti, která dává věčným jemnohmotným tělům možnost přemístit se do vesmírného duchovního informačně-energetického Bytí pro věčný život. Proto je biotická forma života člověka v podmínkách Země dočasná; e) identičnost, individuálnost a charakter vlastností, zvláštností, schopností, funkcí, funkčních, sociálních, biotických a PSI-fenomenálních možností člověka v procesu fylogeneze a ontogeneze jsou podmíněny informačním příčinně-následkovým obsahem jeho jemnohmotných těl; f) souměrnosti, závislosti a podmíněnosti příčinně-následkového, dualistického a synergetického fylogenetického, ontogenetického a evolučního vývoje člověka, jeho těl, vlastností, zvláštností, schopností, funkcí a funkčních možností; g) všestranný, vyvážený, harmonický a univerzální vývoj jemnohmotných těl, vysoce duchovní vývoj, integrální vývoj a projevy všech fenomenálních schopností, harmonie osobnosti, harmonické vztahy s lidmi, přírodou, Zemí, biosférou, noosférou, Vesmírem a duchovním Bytím během jednoho pozemského života; h) život bez nemocí, zpomalení procesu stárnutí, značné prodloužení života v podmínkách Země, dosažení takového stavu jemnohmotných těl, kdy je možné samoléčení, léčení jiných lidí, přírody a živočichů z jakýchkoliv nemocí; ch) zrychlená výchova, výuka a poznání světa, dosažení integrálních znalostí vývoje člověka, Země, Vesmíru a duchovního Bytí. Nabytí schopnosti přijímat apriorní znalosti z informačně-energetických polí vnitřního a vnějšího prostředí aj.; i) různovariantní sjednocení léčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice, výchovy, výuky, vývoje a zdokonalení. K dnešnímu dni enioanatomie ještě ne zcela otevřela a ne vše dala lidstvu, nehledě na to, že existence jemnohmotných těl je známa více než 7 000 let. Enioanatomie pouze pootevírá svá tajemství o člověku, jeho podstatě a původu. To, co je známo dnes, umožňuje přesvědčivě tvrdit, že enioanatomie je: 1) základem eniocytologie, eniohistologie, eniomolekulární biologie, eniofyziologie, eniomedicíny, eniopsychologie, eniopedagogiky, enioanatomických, eniopsianatomických, eniocytologických, eniohistologických, eniomedicínských, eniopsychických, PSI-fenomenálních a jiných eniotechnologií léčení, výchovy, výuky, vývoje, tréninku člověka aj.; 2) univerzální technologií poznání člověka a eniotechnologií sjednocení léčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice, výchovy, výuky, tréninku, vývoje a zdokonalení; 3) mezidisciplinárním výukovým a vědeckým oborem, který je v mnoha aspektech propojený s kvantovou fyzikou, kosmologií, eniologií, klasickou anatomií, cytologií, histologií, molekulární biologií, fyziologií, biochemií, psychologií, pedagogikou, filozofií, teologií, přírodovědnými obory a mnoha jinými obory o člověku; 4) oborem, který formuje přesnější, rozšířený a prohloubený světový názor člověka a otevírá nový pohled na člověka, jeho původ, vznik, život a význam v pozemském, vesmírném a duchovním Bytí; 5) oborem, jehož ovládání umožňuje nejenom provádět expertní hodnocení všech existujících metodologií, technologií, metod a prostředků enioléčení, regenerace, rehabilitace, rekondice, výchovy, výuky, vývoje a zdokonalení člověka, jeho těl, PSI-fenomenálních schopností, ale i odhalovat jejich nedostatky, vyvarovat se chybám během vypracování nových eniotechnologií léčení, regenerace, rehabilitace, rekondice, rekonvalescence, výchovy, výuky a zdokonalení člověka; 6) oborem, který otevírá absolutně nové vysoce účinné směry enioléčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice, výchovy, výuky, vývoje a zdokonalení člověka; 7) základem, který umožňuje vypracovat komplexní a rozmanité eniotechnologie sjednocení enioléčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice, výchovy, výuky, vývoje, zdokonalení a projevů člověka, dává možnost současně provádět enioléčení, výchovu a výuku lidí, kteří se dlouhodobě nacházejí v kómatu, těžce nemocných, nebo přebývajících v podmínkách, které neumožňují provádět tradiční léčení, výchovu a výuku; 8) oborem, který umožňuje vytvářet technologie sjednoceného léčení, výchovy a výuky v obdobích embryonálního a fetálního vývoje člověka; 9) oborem, který umožňuje integrální poznání světa v jednotě lidského, pozemského, kosmického, duchovního, minulého, přítomného a budoucího; 10) oborem, který sjednocuje prastaré a novodobé znalosti o člověku (A. L. Vasylchuk).

Eniomedicína – inovativní směr medicíny, její neoddělitelná část, která studuje a provádí výzkum informačně-energetického základu nemocí, informačně-energetických faktorů vzniku nemocí, informačně-energetické etiologie nemocí, informačně-energetické patogeneze nemocí, jejich informačně-energetické vzájemné výměny s jemnohmotnými těly, jejich eniostrukturami, zdravými buňkami, tkáněmi, orgány, systémy organizmu, fyzickým tělem, informačně-energetickými poli vnějšího prostředí a informačně-energetického vlivu nemocí na člověka, jeho těla, vlastnosti, zvláštnosti, schopnosti, fyziologické, fyzikální, psychické, duchovní, PSI-fenomenální a sociální možnosti, a také eniotechnologií, eniometod a enioprostředků enioléčení. Eniomedicína rozpracovává enioterapeutické, enioanatomické, eniopsianatomické, eniomolekulární, eniocytologické, eniohistologické, eniofyziologické, enioreflexoterapeutické, eniovaleologické, eniofarmakologické, eniohomeopatické, eniofytoterapeutické, PSI-fenomenální, eniohydroterapeutické, enioklimaterapeutické, enioduchovní a jiné enioterapeutické technologie prevence, enioléčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice aj. Určuje optimální cesty nejefektivnějšího praktického využití těchto eniotechnologií, eniometod a enioprostředků pro preventivní medicínu, enioléčení, regeneraci, rehabilitaci, rekonvalescenci, rekondici a zdravý způsob života člověka v souladu s funkčními možnostmi enioanatomické normy jemnohmotných těl a informačně-energetické jednoty s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí. Znalosti, které budou obdrženy v budoucnosti, budou systematizovány do nového oboru eniologie nemocí. Eniomedicína má přímý vztah k eniologii, enioanatomii jemnohmotných těl, eniocytologii, eniohistologii, eniomolekulární biologii, eniofyziologii, eniopsychologii, eniopedagogice, eniovaleologii, eniofarmakologii, eniofarmakognozii, eniohomeopatii, atomové a subatomové fyzice člověka a jiným eniologickým oborům o člověku. Základem eniomedicíny je její teoretická a praktická část. Teoretickým základem eniomedicíny jsou: eniologie, eniologie člověka, enioanatomie jemnohmotných těl, eniomolekulární biologie, eniocytologie, eniohistologie, eniofyziologie, eniovaleologie, eniopsychologie, eniofarmakologie, eniofarmakognozie, eniohomeopatie, enioreflexologie, eniodendrologie, medicína, enioklimatologie, eniobalneologie, eniolázeňství a jiné eniologické obory o člověku. Většina těchto oborů není zformována do klasické podoby učebnic, monografií a výukových plánů univerzit, ale jednotlivé aspekty eniodiciplín jsou zveřejněny ve vědeckých článcích. Praktický základ eniomedicíny vytvářejí: enioterapeutické, enioanatomické, eniopsianatomické, eniomolekulární, eniocytologické, eniohistologické, eniofyziologické, enioreflexoterapeutické, eniovaleologické, eniofarmakologické, eniohomeopatické, eniofytoterapeutické, PSI-fenomenální, eniohydroterapeutické, enioklimaterapeutické, enioduchovní a jiné enioterapeutické technologie prevence, enioléčení, regenerace, rehabilitace, rekonvalescence, rekondice aj. Tyto enioterapeutické technologie nejsou systematizovány, klasifikovány a nemají dostatečnou vědeckou a klinickou argumentaci nezávisle na tom, že mají dostatečně široké praktické využití. Tisíciletá praktická zkušenost využití při léčení těžkých nemocí odhalila jejich vysoký terapeutický účinek. Bohužel i dnes, nehledě na velké možnosti dnešních moderních vědeckých výzkumů, jsou tyto enioterapeutické technologie nedostatečně poznány a nemají široké klinické využití. Do eniomedicíny patří: informační medicína, PSI-fenomenální medicína, medicínská eniopsychologie, medicínská eniovaleologie, medicínská eniofarmakologie, eniohomeopatie, enioreflexologie, medicínská eniobiochemie, enioendokrinologie, medicínská enioklimatologie, medicínská eniobioklimatologie, medicínská eniohydroterapie, eniolázeňství, medicínská eniologie, eniologie člověka, enioduchovní medicína aj. A to ještě není celý seznam. S vývojem medicínské eniologie, eniologie člověka, enioanatomie, eniomolekulární biologie, eniocytologie, eniohistologie, eniopsychologie, eniofyziologie a jiných eniologických oborů o člověku se eniomedicína bude naplňovat novými obory. Eniomedicína má zvláštní pozornost věnovat: 1) informačně-energetickému biofyzikálnímu kosmicko-pozemskému hologramu člověka; 2) enioanatomii jemnohmotných těl člověka; 3) holografickým integracím těl; 4) symbióze jemnohmotných těl s fyzickým tělem; 5) věčným jemnohmotným tělům jako nosičům informačního sjednocení fylogenetického, ontogenetického a evolučního vývoje člověka; 6) informačně-energetické jednotě člověka s informačně-energetickými poli společnosti, přírody, Země, biosféry, infosféry, noosféry, Vesmíru, duchovního Bytí a jakýmkoliv objektem vnějšího prostředí; 7) biopatogenním, technogenním, neidentickým, antiduchovním, nevlastním, necharakteristickým a nepřírodním informačně-energetickým vzájemným výměnám člověka, jeho těl a jejich struktur s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí, které vyvolávají nemoci; 8) vzniku v informačně-energetickém biofyzikálním kosmicko-pozemském hologramu člověka informačně-energetických artefaktů, které vyvolávají nemoci; 9) informačně-energetické podstatě nemocí, informačně-energetickým vzájemným výměnám nemocí, informačně-energetické etiologii a patogenezi nemocí; 10) diagnostice nemocí podle změny barvy jemnohmotným tělům identických barevných informačně-energetických hmot jemnohmotných těl, barvy jemnohmotných těl a jejich jednotlivých eniostruktur; 11) určení nemocí, které vznikají se změnou barvy identických barevných informačně-energetických hmot jemnohmotných těl a barvy jemnohmotných těl a jejich jednotlivých eniostruktur; 12) průběhu nemocí, charakteru jejich komplikací při změně barvy informačně-energetických hmot v jednom, dvou, několika, nebo ve všech jemnohmotných tělech, a také v jedné, dvou a několika eniostrukturách jemnohmotných těl; 13) určování barvy informačně-energetických hmot, které budou tvořit základ enioterapeutických technologií enioléčení určitých nemocí; 14) rozpracování inovačních enioterapeutických technologií účinného enioléčení; 15) transformaci terapeutických technologií moderní medicíny na enioterapeutické technologie enioléčení; 16) výchově a výuce eniolékařů, enioterapeutů, eniopsychologů a jiných eniospecialistů, a také tréninku a vývoji jejich jemnohmotných těl, eniomedicínského intelektu, duchovnosti a PSI-fenomenálních schopností, protože toto podmiňuje správné využívání enioterapeutických technologií a terapeutický účinek enioléčení; 17) analýze, systematizaci a integraci různých eniomedicínských znalostí proto, aby bylo možné vytvořit celostní představu o eniomedicíně, její objekt, úkoly, možnosti, význam, perspektivu aj. (A. L. Vasylchuk).

 

EXTRAKT

ze zasedání Vědecké rady Západního centra eniologie

ze dne 16. července 2023, č. 6

Extract from the meeting of the Scientific Council of the Western Center of Eniology of July 16, 2023, No. 6

 

Přítomni: prof. RNDr. V. Petlin, DrSc., Ing. L. Ševčuk, DrSc., RNDr. O. Bordun, DrSc., doc. J. Bryk, předsedkyně dozorčí rady firmy Halexpo RNDr. R. Ivanická, DrSc., tajemník Západního centra eniologie T. Čornovus

Vyslechli: doporučení pro vydání Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního. Výukové příručky A. Vasylchuka.

Vystoupili:

• Petlin: řekl, že tak objemná práce, která má mezidisciplinární aspekt, napomáhá značnému rozšíření pole výzkumu v mnoha vědeckých směrech. Vede je k pochopení eniologické reality, což těmto vědeckým směrům dává možnosti přejít na vyšší úroveň přijímání světa.
• Bordun: vyzdvihl význam takovéhoto všezahrnujícího slovníku pro studentské vrstvy mnoha směrů. Tato opravdu titánská nová vědecká práce známého eniovýzkumníka A. Vasylchuka najde čtenáře mnoha specializací.
• Ševčuk: poznamenala, že tak významná vědecká práce musí vyvolat široký zájem a značně rozšířit světový názor čtenářů.

Rozhodli: doporučit k tisku Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Výuková příručka A. Vasylchuka.

 

Předseda Vědecké rady, prof. V. Petlin

Tajemník T. Čornovus

 

 

Recenze

na šestidílný Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Výukovou příručku A. Vasylchuka.

Review of the six-volume Eniological interdisciplinary encyclopedic dictionary. A. Vasylchuk’s teaching manual.

 

            V recenzi představený slovník je značným přínosem všezahrnující eniologické vědě. Navíc má zjevnou mezidisciplinární nasměrovanost, což ho dělá ještě významnějším a aktuálnějším. Většina termínů ve slovníku je vyložena v analytickém kontextu. Takový přístup dává čtenářům možnost ponořit se do vnitřních mechanizmů eniologické terminologie a eniologické vědy celkově.

            Autor vytvořil objemný slovník, který počítá s výukovými potřebami studentů především zdravotního směru. Současně ho mohou využívat také studenti přírodních specializací, což napomáhá vývoji jejich integrálního mezidisciplinárního vidění reality, formování široké světové enioreality aj.

            Slovník napomáhá i širšímu výkladu problematiky pedagogiky, psychologie, medicíny a společenských věd. Existence takového obsahem rozsáhlého slovníku je přínosem jeho vědeckými výsledky pro přesnější pochopení světové reality, což značně rozšiřuje spektrum vědecké problematiky eniologických vědeckých směrů.

            Slovník má také světonázorový význam, což mu dává možnosti jeho využívání širokými vrstvami společnosti. Jelikož je v něm vysvětleno značné množství světonázorových termínů s jejich eniologickou interpretací, je schopen vyvolat široký zájem.

            Vzhledem k tomu všemu Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární – výuková příručka A. Vasylchuka může být doporučen k tisku.

 

prof. RNDr. V. Petlin, DrSc.

 

 

Recenze

na knihu Vasylchuka A. L. Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Výuková příručka

Review of the book by Vasylchuk A. L. Eniological interdisciplinary encyclopedic dictionary. Teaching manual

 

            Celosvětový vědecký vývoj v budoucnosti si je těžké představit bez eniologie – mezidisciplinární vědy o energoinformační vzájemné činnosti v systému příroda – společnost, poznání struktur husté a jemné hmoty v jejich jednotě a energoinformační vzájemné činnosti. Eniologie, tak jako každá věda, potřebuje vytvoření profesní terminologie – eniologické nomenklatury, vyjmenování termínů, které se využívají při výkladu těch či oněch teoretických předpokladů, hypotéz, popisů, představ, jevů a výsledků výzkumů. Proto je zvláště aktuálním a důležitým vydání unikátní šestidílné knihy Vasylchuka A. L. Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární. Výuková příručka., která je zásadním přínosem ve vývoji eniologie.

            Slovník obsahuje termíny a slovníkové články více než 700 autorů, 92 vědeckých oborů a více než 400 zdrojů literatury. Většina termínů je podána s vysvětlením, což umožňuje všestranně pochopit podstatu předmětu výzkumu, směr vývoje eniologie Vesmíru, noosféry, biosféry, přírody, Země, člověka, enioanatomie, eniohistologie, eniocytologie, eniomolekulární biologie, eniofyziologie, eniopsychologie, eniopedagogiky, eniomedicíny, eniosociologie, eniotechnologií aj. Slovník napomáhá formování nového světového názoru, hlubšímu pochopení člověka, jeho těl, fyziologie a psychologie, jeho rozumových schopností a duchovnosti. Tyto znalosti jsou nutné pro vývoj inovativních eniotechnologií a vývoj vědecké myšlenky. Jelikož eniologie je mezidisciplinární vědou, autor ve slovníku představil integrální výklad materiálu, podtržena je vzájemná závislost, vzájemné spojení, vzájemný vliv a těsná vzájemná součinnost eniologie s jinými obory. Některé termíny jsou detailně objasněny, jsou vyloženy obšírně, aby byla podtržena jejich eniologická podstata a mezidisciplinární eniologický význam. Většina termínů je vyložena krátce, což svědčí o nedostatečném vývoji určitých směrů eniologie. Vývoj eniologických oborů je doprovázen vznikem nových termínů, které se budou přidávat do eniologické nomenklatury. Základem k sepsání Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního, výukové příručky, této neobyčejně objemné, náročné a prospěšné práce, je Krátký encyklopedický slovník eniologie, vydaný v souladu se zadáním III. Mezinárodního kongresu Eniologie 21. století, který se konal v Oděse 10.-15. 9. 2001, a v roce 2012 A. L. Vasylchukem vydané tři eniologické slovníky rozsahem od 400 do 1 592 stran každý, a také vědecká literatura konce 20. a počátku 21. století. Podporuji myšlenku autora A. L. Vasylchuka, že soběstačnost eniologické nomenklatury nastane tehdy, když každý eniologický obor bude mít svou všeobecně autonomní a mezidisciplinární nomenklaturu, které by se mohly využívat ve výukovém procesu univerzit, ve vědeckých eniologických výzkumech a výkladech výsledků těchto výzkumů. Využívání A. L. Vasylchukem napsaného Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního, výukové příručky, který obsahuje vysoce informační, přesnou, obsahovou, logicky představenou mezidisciplinární eniologickou nomenklaturu, napomáhá integrálnímu studiu eniologie, pochopení mezidisciplinárního charakteru eniologie, jejího místa ve vědě a pedagogickém procesu, určování společných a odlišných eniologických aspektů různých oborů, vývoji eniologického myšlení a uvědomování si objektivní enioreality.

            Zvláště hodnotným je doporučení k využívání slovníku, což umožňuje samostatnou výuku termínů eniologie, rychle nacházet potřebné informace vztahující se k rozličným eniologickým strukturám, ovládat technologie tréninku a vývoje jemnohmotných těl, enioléčení, relaxace, rehabilitace, vyvíjet PSI-fenomenální schopnosti člověka, získávat schopnosti k vytvoření optimálních eniosociálních podmínek života a socializace. Materiál je vyložen na vysoce odborné úrovni s využitím toho, co dosáhla moderní věda.

            Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární, výuková příručka je využitelný pro přednášející a studenty, lékaře všech specializací, teology, filozofy, pro všechny zaujaté hledáním jednoty člověka a Vesmíru. Slovník otevírá nové možnosti netradiční medicíny, napomáhá vývoji informační a PSI-fenomenální medicíny, a je nejdůležitější – zdokonalení informačně-energetické vzájemné činnosti hmotného a duchovního bytí.

 

prof. MUDr. L. P. Matešuk-Vaceba, DrSc.

Profesor a vedoucí Katedry anatomie Lvovské národní lékařské univerzity Daniela Haličského

 

PŘIPRAVUJEME

Prezentace 5. a 6. dílu Eniologického slovníku encyklopedického mezidisciplinárního

Presentation of the 5th and 6th part of the Eniological interdisciplinary encyclopedic dictionary

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 5 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2024. 552 s.

Vasylchuk A. L: Eniologický slovník encyklopedický mezidisciplinární: výukový příručka: v 6 dílech. Díl 6 / Autor A. L. Vasylchuk. Lvov: PP Soroka T. B., Tisk na vyžádání, 2024. 552 s.

Recenzenti:

Doc. PaedDr. Nina Novykova

prof. PhDr. T. G. Tjurinová, PhD

doc. PhDr. Liliana Kudryk